„Bůh je,“ konstatoval Hitler

Hitlerovy představy o existenci Boha, o Prozřetelnosti – jak institut vyšší moci sám často nazýval – patří rovněž mezi málo známé informace ve vztahu k jeho osobě. Poválečná rétorika křesťanských církví se spíše snažila vykreslovat Hitlera jako neznaboha a ateistu, jiní zase jako člověka libujícího si v okultismu a šamanistické mystice. Ať už je pravda jakákoli, sám Vůdce se na veřejnosti k duchovním otázkám vyjadřoval častěji, než by dnes kdo čekal. V září roku 1939 se před obyvateli německého města Danzig o svých postojích ke spirituálním otázkám vyjádřil také.

„Ostatně věřím v jedno: Bůh je. Tento Bůh stvořil národy. Těmto národům dal v zásadě to stejné právo. 

My Němci jsme se před 20, 22, 23 lety chovali velmi špatně. Přišla revoluce a my jsme podlehli. A potom nastal opětovný vzestup našeho národa díky obrovské práci. A po celou tuto dobu nám Prozřetelnost tuto práci stále žehnala. Čím odvážnější jsme byli, o to více pak přišlo požehnání Prozřetelnosti. 

A také v posledních šesti letech nás Prozřetelnost stále doprovázela. Neboť, věřte mi, jeden tomu říká štěstí, druhý jinak, ale bez tohoto posledního schválení nelze uskutečnit velká díla. A já jsem právě  v posledních málo měsících opět osobně ve svých nejhlubších smyslech pociťoval řízení Prozřetelnosti, která provází lidstvo a staví jej před úkoly. Těmto úkolům sloužíme. To, co chceme, není podmanění jiných národů. Je to naše svoboda, naše bezpečnost, bezpečnost našeho životního prostoru. Je to bezpečnost života národa samého. Za to bojujeme.“

Více v knize.

Ukázka z knihy Der Großdeutsche Freiheitskampf, vydáno nakladatelstvím Zentralverlag der NSDAP v roce 1940:

Proč Hitler odmítal válku

Zřejmě i základní školní vzdělání stačí dnes člověku k tomu, aby si při výroku “Hitler nechtěl válku” či „Hitler byl proti zbrojení“ začal ťukat ukazováčkem na čelo a dotyčného, který by mu něco takového tvrdil, pohotově označil buď za duševně nevyrovnaného nebo jej opatřil nějakou zavrženíhodnou nálepkou. V lepším případě by člověk jen nevěřícně kroutil hlavou. Nelze se divit. Není snad v Evropě škola, která by neučila, že někdejší německý kancléř chtěl zbrojit a zbrojil proto, aby, obrazně nebo dokonce i doslova řečeno, „dobyl svět”. O to pikantnější jsou pak následující výroky, které v prosinci 1940 nepronášel v Berlíně Mahátma Gándhí, ale Adolf Hitler.

„Neměl jsem vůbec chuť zbrojit. Neboť zbrojit – co to znamená? To pohlcuje tolik pracovní síly. Právě já, který pohlížím na práci jako na to nejvíce rozhodující, jsem chtěl nasadit německou pracovní sílu pro jiné plány, a to, moji soukmenovci, myslím se již rozšířilo, že mám dosti významné plány, krásné a velké plány pro svůj národ.

Mojí ctižádostí je učinit německý národ bohatým, německou zemi krásnou. Chtěl bych, aby byla povznesena životní úroveň jednotlivce. Chtěl bych, abychom dostali nejkrásnější a nejlepší kulturu.

Chtěl bych, aby bylo divadlo pro celý národ a nejen pro horních deset tisíc jako v Anglii, a vůbec, aby celý národ měl prospěch z celé německé kultury.

Takové nesmírné plány jsme měli a k nim jsem potřeboval pracovní sílu. Zbrojení mi odnímá tuto práci. Učinil jsem návrhy na omezení zbrojení a vysmáli se mi. Slyšel jsem jen: »Ne.« Navrhl jsem, aby byly omezeny jednotlivé obory zbrojení. Odmítli to. Navrhl jsem, aby letectvo bylo vůbec vyloučeno z války. Také to odmítli. Navrhl jsem, aby bylo omezeno používání pum. Odmítli to všechno. Říkali: »To by se vám hodilo, my je máme a vy ne! Vždyť tím právě vám chceme vnutit svůj režim.«

Jsem však muž, který nedělá nic polovičatě. Je-li už jednou nutné bránit se, tak se bráním s nezkrotným fanatismem. Když jsem viděl, že velký německý vzestup ihned opět zmobilizoval v Anglii tytéž lidi, kteří již před světovou válkou štvali do války, tu jsem si uvědomil, že nezbývá nic jiného, nežli tento boj vybojovat ještě jednou…“

Další zajímavovsti v knize.

Audio záznam s titulky:
(pokud se nezobrazují, je potřeba titulky ručně zapnout v přehrávači):