Jak v demokracii ovládá kapitál média a „svobodu slova“

Myšlenka svobody tisku byla vyvinuta zejména v období osvícenství a Ústava České republiky ji dnes všem občanům oficiálně zaručuje. O tisku se běžně traduje, že je sedmou velmocí nebo hlídacím psem demokracie. Zavedl se dokonce i Světový den svobody tisku a připomíná se od roku 1993 každoročně dne 3. května. Dnešní moderní svět internetu navíc umožňuje nepřebernému množství  bloggerů zveřejňovat své názory. Subjektivní pocit svobody projevu a slova vzrostl tedy o to víc. Nicméně rozhodující vždy byla a je publicita těchto názorů, která se odvíjí primárně od ekonomických možností. Role tradičního „papírového“ tisku v současných podmínkách zdánlivě upadá do pozadí, přebírají ji internetové vydání deníků a nejrůznější zpravodaje, ale na tomto principu se v zásadě nic nezměnilo: i zde hrají určující roli peníze. Otázka, jak je to vlastně skutečně se svobodným tiskem v demokratických zemích, je v podstatě nadčasová, a hovořil o ní i Adolf Hitler v jednom ze svých projevů.

 

„Kdo uvědomuje národ, kdo vzdělává národ? 
V těchto zemích vládne ve skutečnosti kapitál, tj. konec konců skupina několika set lidí, kteří vlastní nezměrná jmění a kteří jsou následkem zvláštní konstrukce státního života více méně nezávislí a svobodní. Ti říkají: »Zde máme svobodu« a myslí tím především volné hospodářství a volným hospodářstvím rozumějí svobodu kapitál nejen získávat, nýbrž především kapitál opět volně používat. 

 

Tedy: Být bez jakéhokoliv státního, tj. národního dozoru, jak při získávání, tak i při používání kapitálu. To je ve skutečnosti obsahem pojmu této svobody. A tento kapitál si nyní tvoří svůj tisk. Ti lidé mluví o „svobodě tisku”. Ve skutečnosti však má každý z těchto časopisů svého pána a tímto pánem je vždy ten, kdo dává peníze – majitel. A tento pán, nikoliv redaktor, diriguje obsah tohoto časopisu. Kdyby redaktor chtěl psáti něco jiného, než co se hodí pánovi, pak hned příštího dne prostě vyletí. Tento tisk, který je absolutně poddajnou, bezcharakterní stvůrou svého majitele, modeluje nyní veřejné mínění a veřejné mínění zmobilizované tímto tiskem, je pak opět rozděleno ve strany. 

 

Tyto strany se navzájem tak málo liší od sebe, jak málo se dříve lišily od sebe u nás. Vždyť vy je znáte, ty staré strany. Bylo to vždy jedno a totéž. V Anglii je to většinou tak, že rodiny jsou rozděleny, jeden je konzervativcem, druhý je liberálem a třetí je v dělnické straně. Ve skutečnosti však sedí všichni tři jako členové rodiny pohromadě, společně určují a ustanovují svůj postoj. K tomu ještě přistupuje, že „vyvolený národ” světa skutečně tvoří pospolitost, která hýbe všemi těmito organizacemi a je diriguje. Proto je také jejich opozice vlastně vždy tatáž, neboť ve všech základních věcech, v nichž by se opozice přece musela projevovat, jsou strany vždy zajedno. Mají jedno a totéž přesvědčení. A podle toho tvoří se svým tiskem veřejné mínění.“

 

Do jaké míry „nedisciplinovaný svobodný demokatický tisk“ před vypuknutím 2. světové války negativně ovlivňoval bilaterální a mezinárodní vztahy? O tom více v knize.

 

Audio záznam s titulky:
(pokud se nezobrazují, je potřeba titulky ručně zapnout v přehrávači):