Kapitál slouží hospodářství a hospodářství národu

Co je dnes zásadní starostí a prvotním cílem každého demokratického kapitalistického státu a jeho vládnoucích elit? Co pro tyto vlády znamená občan jako jednotlivec? Hodnota jednotlivce je měřena podle jeho schopnosti být konzumentem, plátcem daní a výhodnou pracovní silou zároveň. Jinými slovy: celý svět se v takovémto uspořádání točí pouze kolem výdělku, peněz a kapitálu. Jednotlivec je pouze prostředkem k zajištění jmenovaných hodnot. Primární „duchovní“ hodnotou takového světa je zisk a jeho základní ctností pak „umění na někom vydělat“. Hlavním ideálem je boj za jmění, za kapitál, boj za rodinný majetek, za jednotlivcovo sobectví. Vše ostatní zůstává přitom pouze prostředkem k cíli. Zprávy v médiích se každodenně zabývají vývojem hospodářské konjunktury a její nekonečný vzestup se zdá být jedinou modlou naší existence. Je však takovýto řád daný Bohem či přírodou? Co o tom soudil Adolf Hitler?

„Ve světě kapitalistické demokracie zní nejdůležitější hospodářská zásada takto: Lid je zde pro hospodářství a hospodářství je zde pro kapitál. Tuto zásadu jsme obrátili: Kapitál je zde pro hospodářství a hospodářství je zde pro národ!

Jinými slovy: Základem všeho je národ. Všechno ostatní je jenom prostředkem k cíli. Nedovede-li hospodářství lid uživit a šatit, pak je to hospodářství špatné. A je naprosto lhostejné, řekne-li mi několik lidí: »Pro mne je to hospodářství dobré, znamenité, moje dividendy jsou skvělé.« To přiznávám. Mne však dividendy vůbec nezajímají. Zde jsme vytyčili meze. Ihned se pak řekne: »No, vidíte, to je právě to. Terorizujete svobodu.« Ano, terorizujeme svobodu, když se kořistí na útraty pospolitosti, a je-li to nutné, pak ji dokonce i odstraňujeme.

Tito lidé mají možnost, abych uvedl jenom jediný příklad, strčit do svých kapes ze svého zbrojařského průmyslu 6, 80, 95, 140, 160 procent na dividendách. Je tedy přirozené, že říkají: »To přestane, jestliže tyto německé metody se rozšíří nebo dokonce zvítězí.« V tom mají úplně pravdu. Já bych to nestrpěl. Jsem přesvědčen, že šest procent postačí, ale z těchto šesti procent odnímáme ještě jednu polovinu a o zbytku nutno dokázat, že je opět uložen v zájmu národní pospolitosti. To tedy znamená: Jednotlivec není oprávněn naprosto svobodně vládnout tím, co musí být použito v zájmu národní pospolitosti. Disponuje-li tím sám rozumně, tedy dobrá. Jestliže tím však rozumně nedisponuje, pak zasahuje nacionálněsocialistický stát.

Nebo jiný příklad: Kromě těchto dividend jsou ještě tzv. tantiemy členů dozorčích rad. Snad možná ani nevíte, jak „strašná” je činnost takového člena dozorčí rady. Ten musí každoročně vykonat jednu cestu, musí jít na vlak, posadit se do první třídy a někam jet, musí se odebrat do nějaké místnosti, v 10 nebo v 11 hodin, podle situace, a pak tam musí naslouchat zprávě, která je tam předčítána. A když je zpráva přečtena, musí poslouchat, jak několik lidí tomu něco říká. Může to samozřejmě trvat také do jedné nebo do dvou hodin. Po druhé hodině musí zase vstát a musí jet zase zpět. Zpět jet musí! První třídou zpět! A tak mu jistě právem patří – jako to bylo ostatně dříve i u nás – 80, nebo 100 tisíc marek odměny; neboť přitom přece velmi mnoho zamešká a jeho námaha se musí vyplatit!

Tento zlořád jsme ovšem u nás odstranili, neboť to nebylo nic jiného, než zastírání zisků a především uplácení; neboť dozorčími rady jsou především páni poslanci – a byli jimi dříve také u nás. My jsme to odstranili. Žádný poslanec nesmí být dozorčím radou. Je vyloučena jakákoliv úplata, a to v jakékoli formě.“

Více v knize.

Audio záznam s titulky:
(pokud se nezobrazují, je potřeba titulky ručně zapnout v přehrávači):

Komentáře nejsou povoleny.