„Druhá světová válka začala tím, že Hitler napadl Polsko.” Přibližně takto se dá shrnout obecné povědomí o počátku největšího válečného konfliktu, jež se odehrál na Evropské půdě a zhruba takto jsme se to učili ve škole. Převažuje tedy více méně jasný obraz o tom, že Hitler ve své šílené touze podmanit si svět vtrhl ke svému východnímu sousedovi, aby tak začal naplňovat své dávno připravované dobyvačné touhy. V nesčetných dokumentárních filmech jsou prezentovány podrobné výklady profesionálních historiků, které tuto verzi podpírají. Skutečné a autentické Hitlerovy nabídky, znázorňující jeho úsilí dosáhnout s polským státem vzájemného porozumění, však nejsou téměř v žádné běžné učebnici historie k nalezení. Zde jsou:
„Jak jsem již zdůraznil, nutnost přístupu tohoto státu k moři jsem vždy uznával a také zohlednil. Nejsem totiž žádný demokratický státník, nýbrž realistický nacionální socialista. Považoval jsem však za nezbytné ujasnit varšavské vládě, že tak, jak si ona přeje přístup k moři, potřebuje Německo přístup ke své provincii na východě.”
„Polské vládě jsem tedy učinil tuto nabídku:
1. Danzig se vrátí jako svobodný stát do rámce Německé říše.
2. Německo dostane k dispozici skrze koridor cestu a železniční trať se stejným exteritoriálním charakterem pro Německo jako je koridor pro Polsko.
Na oplátku je Německo připraveno:
1. Uznat v Danzigu veškerá hospodářská práva Polska,
2. zajistit v Danzigu Polsku volný přístav libovolné velikosti a za plného volného přístupu,
3. uznat tímto s konečnou platností hranice mezi Německem a Polskem jako dané,
4. uzavřít na 25 let s Polskem pakt o neútočení, tedy pakt, který by daleko přesáhl můj vlastní život a
5. zajistit nezávislost slovenského státu skrze Německo, Polsko a Maďarsko, což prakticky znamená zřeknout se jakéhokoli jednostranného německého mocenského přednostního postavení v této oblasti.”
„Polská vláda tuto moji nabídku odmítla a prohlásila jenom, že je ochotna:
1. Vyjednávat v otázce nahrazení komisaře Společnosti národů a
2. uvažovat o úlevách pro průjezdní dopravu koridorem.”
„Tohoto pro mě nepochopitelného postoje polské vlády jsem upřímně litoval, avšak to samo o sobě není rozhodující, nýbrž nejhorší je to, že dnes, stejně jako před rokem Česko-Slovensko, se tentokrát Polsko domnívá, že musí pod tlakem lživého štvaní světa povolat vojsko, ačkoli Německo samo nepovolalo ani jednoho jediného muže a ani nepomýšlelo nějak postupovat proti Polsku. Jak jsem řekl, to je samo o sobě velmi politováníhodné a příští generace jednou rozhodne, zda bylo skutečně správné tento můj jedinečný návrh odmítnout. Ode mě to byl pokus vyřešit tuto otázku, která vnitřně hýbe celým německým národem, vpravdě jedinečným kompromisem, a to navíc ku prospěchu oběma zemím.”
Byla tato velkorysá nabídka jediná, kterou Vůdce před válkou Polsku nabízel? Bylo jich více, a jak zněly? Více v knize.
