Zákaz zbraní hromadného ničení

Když na sklonku druhé světové války daly Spojené státy americké svrhnout na Hirošimu a Nagasaki atomové pumy, nebylo to poprvé, co svět spatřil hrůzné následky použití tzv. „zbraní hromadného ničení”. Již v průběhu první světové války zažila Evropa decimující účinky útočného plynu Yperitu. A než se stačil svět z krvavých bojů po roce 1945 vzpamatovat, začaly USA ničit města Napalmem (Korea, Vietnam). V dobré paměti mají mnozí současníci i irácké eskapády s jedovatým plynem pod taktovkou Saddáma Husajna. I Adolf Hitler zbraně hromadného ničení a humánní způsob vedení války veřejně tematizoval. Ve svém projevu Mírová výzva Anglii říká:

„K tomuto nezbytnému pocitu bezpečnosti však náleží především vyjasnění použitelnosti a rozsahu použitelnosti jistých moderních zbraní, které jsou svým účinkem schopny kdykoliv proniknout až do srdce každého jednotlivého národa a které následkem toho zanechají trvalý pocit nejistoty. Učinil jsem v tomto směru návrhy již ve svých dřívějších projevech v Říšském sněmu. Tehdy – zajisté proto, že vycházely ode mne – byly zamítnuty.”

„Věřím však, že pocit národní bezpečnosti vnikne do Evropy teprve tehdy, když na tomto poli dojde jasnými mezinárodními a platnými závazky k přesnému a podrobnému definování pojmu dovoleného a nedovoleného použití zbraní. Tak jako kdysi ženevská konvence dokázala, že alespoň u civilizovaných států bylo zakázáno usmrcování zraněných, týrání zajatců a boj proti osobám, které se neúčastnily války, a tak jako se podařilo dopomoci tomuto zákazu v průběhu doby k všeobecnému respektování, musí se podařit definovat použitelnost letecké zbraně, používání plynu atd., ponorek, ovšem také pojmu kontrabandu tak, že válka bude zbavena své strašlivé povahy boje proti ženám a dětem a vůbec proti osobám, které se války neúčastní.”

Více v knize.

Audio záznam s titulky:
(pokud se nezobrazují, je potřeba titulky ručně zapnout v přehrávači):

Komentáře nejsou povoleny.