Zlato nemá hodnotu, lidská práce ano

„Bankovky sú kryté zlatem”, stávalo kdysi na platidlech vydaných Státní bankou československou. Na dnešních českých bankovkách nic takového není, na eurobankovkách také ne. Otázkou vytvoření stabilního prostředku směny zboží a služeb se lidé zabývají tisíce let. Penězům také lidé přiznávají takřka všemocný význam. Vždyť i duchovní otec dnešního bankovnictví, zakladatel slavného finančnického rodu Mayer Amschel Rothshild měl kdysi prohlásit: „Dejte mi moc nad měnou státu a nebude mě zajímat, kdo dělá zákony.” A co na to Vůdce? 

„Je však třeba celé národohospodářské omezenosti kapitalistických demokracií namlouvat si, že natrvalo mohou existovat státy, které jsou zavázány nakupovat od někoho, kdo od nich samých kupovat buď nechce nebo nemůže. Německo však balkánským státům nejenom prodávalo, nýbrž bylo tam hlavně i největším kupujícím. A to trvalým a solidním kupujícím, který výrobky balkánských rolníků splácel prací německého průmyslového dělníka a nikoliv podvodnými valutami a devizami, které beztak již celá léta trpěly znehodnocením, jež se stalo chronickým. […] V tomto obchodě nebylo ani vítězů ani poražených, nýbrž pouze účastníků, a Německá říše nacionálněsocialistické revoluce vynaložila svoji veškerou ctižádost, aby byla účastníkem slušným, to znamená, aby platila pořádným solidním zbožím a nikoli demokratickými švindlpapíry.”

„…je německý národ, co se týče zlata, tím nejchudším národem světa. My žádné zlato nemáme. Co však máme, je živoucí pracovní síla. To, co máme, je posvátná píle a svatá vůle a to je nakonec v takovémto boji na život a na smrt tisíckrát důležitější než zlato. Neboť co pomůžou Američanům jejich zlaté trezory kromě toho, že si mohou nechat udělat umělý chrup? Kdyby měli deset továren na syntetickou pryž, tak by to mělo větší hodnotu než všechny jejich zásoby zlata, které nashromáždili, dohromady.”

„…opět jsme včlenili ve výrobní proces 7 milionů lidí. Ty, kdož dříve pracovali jen z poloviny svého času, rovněž asi 7 milionů lidí, jsme přivedli od jejich krátkodobé práce k normální týdenní práci. Všem jsme vyplatili mzdy. Přitom jsme udrželi stabilní hodnotu měny a každý si za své peníze mohl něco koupit. Výrobu jsme vystupňovali do obrovských rozměrů, stále vycházejíce ze svých nacionálněsocialistických zásad, že rozhodujícím činitelem je existující pracovní síla, schopnost tuto pracovní sílu zorganizovat a využít, zkrátka že podkladem naší měny nemůže být zlato, nýbrž že jím je výroba. To tedy znamená, že je úplně v našem uvážení pílí a prací vytvořit výrobky a kozumní statky, které pak opět musí prospívat lidu právě tak, jako mu lenost může škodit. Zažili jsme potom, že zlaté státy ztroskotávaly se svými měnami, zatímco my, stát nikoliv zlatý, si svou měnu uhájil. Některé jiné země hrabaly a hromadily zlato. A nyní hrozí, že do světa pronikne poznání, a to prakticky zocelené poznání, že totiž zlato samo o sobě je úplně bezvýznamné, že bez zlata je možné žít právě tak dobře jako s ním, ba dokonce za jistých okolností ještě lépe. Toto poznání může být nebezpečné pro ty, kdož ve zlatě spatřují element svého boje o moc a jako takový element zlato vždy hodnotili a využívali.”

O principech stabilní měny nezávislé na mezinárodním kapitálu, o zahraničním obchodu na bázi výměny zboží, zbytečnosti zlata aj. se dozvíte více v knize.

Audio záznam s titulky:
(pokud se nezobrazují, je potřeba titulky ručně zapnout v přehrávači):

Komentáře nejsou povoleny.